Volenice

Vesnice se zde nacházela již v 10. století, první písemná zmínka je z roku 1227. Během staletí vystřídala mnoho majitelů sídlících na tvrzi ve Frymburce a na Rabí, největšího rozkvětu dosáhla pak za pánů Koců z Dobrše a na Ohrazenicích (1504 – 1777). Hlavní dominantou je kostel sv Petra a Pavla, který v sobě spojuje prvky hned několika slohů – románského, gotického, renesančního i barokního. Zajímavostí kostela je goticko renesanční klenba hlavní lodi, vytvořená architektem Tomášem Červeným z Mendrisia v roce 1577. V kostele se také nachází hrobka rodu Koců z Dobrše, jejíž vchod je přímo před oltářem. Již v roce 1384 je kostel uváděn jako farní, později děkanský. Působil zde dlouhá léta P. Franitšek Šmidinger, který proslul svou dobročinností. Byl bratrem P. Josefa Šmidingera, vlasteneckého kněze a buditele, zvaného „apoštol české knihy“. Další významnou osobností byl P. Václav Chalupský, katecheta ve volenické škole, autor knihy „Cesta českého kněze pod sekeru“. Je to biografie P. Josefa Jílka, faráře v Katovicích a pak krátce v Česticích, vlastence a mučedníka, který byl popraven v káznici v Brandenburku v posledních dnech II. světové války. Poblíž Volenic leží tři samoty: Mrkošín, Přípilka a Šebelovský mlýn. Na samotě zvané Přípilka býval zájezdní hostinec. Obec se nachází v nadmořské výšce 468 m.

Ohrazenice

Dnes nenápadná obec byla dříve sídlem jedné větve šlechtického rodu Koců z Dobrše a na Ohrazenicích. První písemná znínka zde uvádí Oldřicha Tažovce z Ohrazenice a je z roku 1360. V roce 1517 obec získává Markvart Koc. V majetku tohoto rodu vesnice zůstává až do konce 18. století. Památkou na toto období je do dnešní podoby zachovaná tvrz na západním okraji osady postavená v 16. století. Její součástí byla dnes již zřícená podzemní chodba. Na objektu zřetelné zbytky ornamentální sgrafitové rustiky vykazují podobnost s tvrzí v Dobrši, nad severním portálkem znak Koců z Dobrše, stejný jako na kašně před zámkem v Tažovicích. Kocové nosili v erbu zlaté mlýnské kolo na modrém poli, podle starých pověstí prý pocházeli z mlynářského rodu, který byl povýšen do šlechtického stavu již za českého knížete Oldřicha. Na vršku nad obcí boží muka, která uvádí Pavel Kozák jako typickou již předkeltskou svatyni s dodnes vysokou energií místa (Tajemná síla od Blaníku k Sušici). Obec se nachází v nadmořské výšce 465 m.

Tažovice

Již v roce 1360 drželi obec zemané Oldřich Tažovec z Ohrazenice a Petr z Tažovic (v erbu dva klíče). Roku 1520 vlastnil Tažovice Václav Chřepický z Modlíškovic, prodal je Petru Sedleckému od Dubu. Dalšími majiteli byli Jan st. a Jan ml. ze Sedlice. Poslední jmenovaný prodal svou polovinu Janu Markvartu Kocovi z Dobrše a druhá polovina se dostala do majetku Malovců z Malovic. Tu pak koupil Jan Kryštof Koc a opět spojil majetek dohromady. Největší dominantou obce je komplex barokního zámku se zahradou představující v době své největší slávy jihočeské Versalles. Prostornější sídlo v roce 1695 získal Jan Kryštof Koc z Dobrše přestavbou původní tvrze, která se připomíná už v roce 1360. Nádvoří před zámkem je ohrazeno zdí, na níž stojí šest soch z řecké mytologie. Uprostřed nádvoří se nachází kašna z roku 1688 se znakem Koců z Dobrše a Vojnických z Branišova. Zámeček byl kolem roku 1800 empírově upraven. Kaple Panny Marie je z roku 1846. Zahrada se skládá ze tří částí: okrasné, štěpnice a užitkové. Okrasná, vytvořená v 18. století, je v terénu třikrát stupňovitě zvýšena a ozdobena dvěma sochami. V zahradě byl vytvořen vodní systém. Zahrada je přísně symetrická na střední osu, která souhlasí s osou zámku. Kameny dvouobloukový můstek na pilířích přes Novosedelský potok je z roku 1815 a je technickou památkou. Socha sv. Jana Nepomuckého pochází z roku 1771. Obec se nachází v nadmořské výšce 485 m.

Tažovická Lhota

První písemná zmínka o vsi je z roku 1547. Na obcí Boží kámen, 621 m n. m. – dle Kozáka se jedná o jednu z nejsilnějších přírodních svatyní, jeho energie je proti průměrným bodům trojnásobná. Energetický bod prý působí nejvíce při první návštěvě a pobyt v tomto místě by neměl trvat déle než půl hodiny. Místo se nachází na vrcholu, kde jsou nakupeny granitové balvany. To správné místo najdeme snadno, neboť kámen je na něm ošlapán. Na člověka, který není otevřen věcem duchovním, prý nepůsobí. Návštěvnost Božího kamene se v poslední době stále zvyšuje. Mezi vrchy Kůstrý a Boží kámen je skupinka pravěkých mohyl. Obec se nachází v nadmořské výšce 515 m.

Vojnice

Původní název obec je Oynicze. V roce 1383 patřila ves Kačce z Nalžov, od roku 1540 byla součástí majetku Koců z Dobrše a v 17. století je drželi Branišovští z Branišova. Největší zajímavostí v obci je zámek postavený v 17. století jako nástupce původní tvrze. Zámek byl v 19. století přestavován. Arkádové chodby na západní straně jsou barokní, porušené úpravami v 19. století. Sýpka ve dvoře náleží pozdnímu baroku. Zámek obklopuje park o výměře 2,34 ha s pavilonkem Patriae et musis. Celý komplex se nachází uvnitř obce. Kostel Navštívení Panny Marie, jednolodní s připojenou kaplí sv. Martina je raně barokní z roku 1687. Zařízení dobové. Dřevěná kruchta, oltář Máří Magdalény z roku 1721, obraz sv. Dominika z 18. století. Stavebníkem byl Václav Markvart Branišovský z Branišova. Obec se nachází v nadmořské výšce 550 m.